Můj kraj
Sen o perle
Kdybych měl tu moc, udělal bych velké kouzlo. Daroval bych Opavě přírodu a
okolí, jaké má Hlučín. Jsem Hlučíňák-Prajzák, ale miluji obě tato města - každé
trochu jinak. Hlučín hlavně proto, že tam žijí dobří a pracovití lidé, jsou
rázovití a město samotné se probouzí do lepších časů. Pravda, památek tam
máme málo, ale o to více si jich vážíme a pečujeme o ně.
Opava je pro mne taková malá Praha. Říká
se, že je to perla Slezska, a myslím, že právem. Najdete zde kouzelná zákoutí
barokních paláců, kostelů, klášterů, výstavné ulice typu pařížských bulvárů a
nádherné parky. Také je vidět, že architekti města nedovolili ani za socialismu
páchat urbanistická zvěrstva, která zničila nejedno naše historické jádro ( viz
Znojmo).
Zkusme tedy zavřít oči a představit si, že Opava
má hlučínskou štěrkovnu, řeku, kde jsou ledňáčci, volavky a spousta ryb. Dále
přidejme ty kouzelné remízky, rybníčky, chatové osady na Kocibendě, výletní
místo Loděnice. Prostě jsem si to vysnil, a je to krásný sen. Není to sen
o soupeření měst, je to sen o nádheře, která nás obklopuje a kterou každý, kdo
zná tento kraj, cítí.
Vím, že nejsem kouzelník, ale aspoň spojme svá srdce v tomto snu.
Prameny
Když procházím krajinou, někdy mne napadne: "Co je pode mnou? Skála, hora,
mech, hlína , písek?" Když se zahloubám, vidím ty tektonické zlomy, usazeniny,
metamorfované žuly, důlní díla, jeskyně, prameny.
Ano,
prameny. Po tisíce let vyvěrají ze stejných míst. Proč? Proč zrovna tady,
cožpak o kousek dál to je horší? Proč se nestěhují, jako ptáci, stromy, trávy a
motýli? Co je tak váže právě k tomuto místu? Nevím a myslím, že je to tak
dobře, že nevíme. Kdybychom to totiž věděli, našel by se jistě chytrák,
který by přestěhoval lázeňské a léčivé prameny na své pozemky. Pak by byl
"Někdo" - mít něco, co nikdo jiný nemá. Vltava by jistě netekla do Labe,
potůčky by byly soukromé.
Prameny dobře vědí, co dělají, a dělají to správně. Teď je na nás, abychom to nepokazili.